23 Říj Severní a střední Vietnam: Podrobný itinerář a tipy na cestu

Vietnam je země nekonečných kontrastů. Rušná města, vesničky v horách, tropické pláže i historické památky – to vše na relativně malém prostoru. Není divu, že je ideální destinací pro cestovatele s batohem i kufrem. Na našem 15denním roadtripu jsme projeli sever a střed Vietnamu low-cost stylem, ale zároveň pohodlně – spali jsme v levných homestay penzionech, jedli na ulici za pár korun a mezi městy se přesouvali místní dopravou nebo na motorce. Pojďte se podívat na náš podrobný itinerář plný praktických tipů, cen a odpovědí na časté otázky, které vám pomůžou naplánovat vaši cestu do Vietnamu.

Mapa naší cesty Vietnamem

Trasa: Hanoj → Ha Long Bay → Hanoj → Ninh Binh (Trang An, Mua Cave) → Hanoj → Sa Pa (okolní vesnice, Fansipan) → Hanoj → Da Nang → Hue → Hoi An → Da Nang → Bangkok (odlet)

Mapa Vietnamu s vyznačenými místy, která jsme navštívili během našeho 15denního roadtripu.

Den 1: Přílet do Hanoje – seznamujeme se s Vietnamem

Po příletu do Hanoje nás uvítal teplý podvečer a nekonečný hukot klaksonů. Ubytovali jsme se v Old Quarter za cca 400 Kč/pokoj a rovnou vyrazili do ulic ochutnat první vietnamské jídlo. Na každém rohu voněla polévka phở bo a grilované bún chả – a my jsme nemohli jinak, než si obě tyto místní speciality objednat. Misky horké polévky s nudlemi vyšly asi na 40 000 VND (cca 40 Kč) a nudle s masem podobně. Po vynikající večeři jsme se vydali na pokoj, kde jsme po náročné 16ti hodinové cestě z Evropy padli únavou. 

Tip: V Hanoji určitě zkuste pouliční pivo „bia hoi“ – extrémně levné světlé pivo čepované přímo na chodníku. Za půllitr dáte třeba jen 5 000 VND (5 Kč) a seznámíte se u toho s místními i dalšími cestovateli. 

Den 2: Zátoka Ha Long – celodenní výlet za dračími útesy

Hned ráno nás na hotelu vyzvedl minibus na jednodenní výlet do zátoky Ha Long. Cesta z Hanoje do přístavu Tuan Chau trvala cca 3,5 hodiny i s menší pauzou. Vybrali jsme low-cost variantu výletu – jednodenní plavbu s obědem za 55 USD/osoba (cca 1 200 Kč). Loď vyplula kolem poledne a my se ocitli mezi stovkami vápencových ostrůvků trčících z tyrkysové vody Ha Long Bay. Scenérie byla jako z jiného světa, takže nám bylo hned jasné, proč je zátoka na seznamu UNESCO.

Stojí jednodenní výlet do Ha Long Bay za to? Za nás ano – i když je to dlouhý den a najedete 4 hodiny tam a 4 zpět, výhledy na „dračí“ skály trčící z moře jsou opravdu působivé. Během plavby jsme navštívili také krápníkovou jeskyni Thien Cung (Nebeský palác), osvětlenou barevnými světly, a vystoupali na vrcholek ostrova Titop, odkud jsme měli celou zátoku jako na dlani.

Odpoledne se nad zátokou lehce zatáhlo, ale mlhavé počasí dodalo scenérii mystický nádech. V 17:00 loď zamířila zpět do přístavu a kolem 20:30 jsme dorazili zpět do Hanoje. Večer jsme stihli ještě pivo u Bia Hoi Corner v Old Quarter, zhodnotili den a doladili ten další.

TIP: Pokud máte víc času, zvažte 2denní plavbu s nocí na lodi – východ slunce nad zátokou je prý kouzelný.

Den 3: Ninh Binh – zelený ráj Trang An a výstup na Mua Cave

Cesta vlakem do Ninh Binh

Třetí den nás čekal další výlet mimo Hanoj, tentokrát na jih do provincie Ninh Binh. Brzy ráno jsme nasedli na vlak, na který jsme si jízdenky koupili den předem přímo na nádraží Gia Lam za cca 120 000 VND/os. (cca 120 Kč).

Už samotná jízda byla velkým zážitkem. Cestovali jsme 2. třídou mezi místními a měli pocit, že jsme se ocitli uprostřed malého pojízdného tržiště. Nad hlavami jsme měli koberce, lampy i sošky – úlovky z nákupů v hlavním městě – a pod nohama tašky plné jídla. Místní nás dokonce pobízeli, ať si klidně dáme nohy na jejich zavazadla – hlavně aby se tam všechno a všichni vešli. Ulička byla přeplněná k prasknutí, mezi taškami a nohama cestujících dokonce pobíhaly i slepice, které se zdály být s tím chaosem naprosto smířené.

Michalovo sedadlo mělo navíc tak citlivé polohování, že se při každém opření proměnilo v lehátko – ještě že cesta trvala jen 2,5 hodiny! A i když to může znít trochu sarkasticky, tuhle jízdu jsme si opravdu užili. Byl to přesně ten typ zážitku, kvůli kterému člověk cestuje – opravdový, živý a nezapomenutelný.

Řeka – hora – naprostý klid

V Ninh Binh jsme si kousek od nádraží domluvili za pár stovek skútr s plnou nádrží a vyrazili po okolí. První zastávkou byl areál Trang An, často přezdívaný “pevninský Ha Long”. Jde o říční scenérii mezi rýžovými poli a vápencovými skalami. Nasedli jsme do malé veslice (kapitánovala usměvavá vietnamská tetka) a vyrazili na 3hodinovou plavbu po klikatém řečišti Trang An. Během plavby jsme projeli několika jeskyněmi (občas jsme se museli hodně sklonit, stropy byly fakt nízko!) a zastavili u chrámů schovaných mezi skalami. Atmosféra Trang An byla až pohádkově klidná, kontrastující s ruchem Hanoje.

Po obědě jsme vyrazili ke kopci Hang Múa (Mua Cave). U vstupu jsme zaplatili 100 000 VND (cca 100 Kč) a pak už nás čekalo 500 strmých schodů až na vyhlídku. Výstup byl docela výživný, slunce peklo, ale nahoře nás odměnil magický výhled.

Kdy vyrazit na Mua Cave? Ideálně po 16. hodině, kdy už není takové horko a světlo je měkčí – fotky při západu slunce nad Ninh Binh budou úžasné.

K večeru jsme vyrazili zpět na vlakové nádraží. Poslední vlak do Hanoje odjížděl kolem 18:00. Unaveni jsme ve vlaku trochu podřimovali, zatímco se kolem oken setmělo. Po 20:30 jsme byli zase v Hanoji. Den v Ninh Binh byl nabitý, ale stálo to za to – za jeden den jsme viděli to nejlepší: klidnou plavbu Trang An i ikonický výhled z Mua Cave.

Den 4: Poslední den v Hanoji a noční přesun do Sapy

Hanoj – poslední must see

Dopoledne jsme měli volnější program. Ráno se prošli po Hanojské francouzské čtvrti, dali si vietnamskou kávičku s kondenzovaným mlékem (ca phe sua da) u Želvího jezera a navštívili slavný Věčný oheň v Ho Či Minově mauzoleu – bohužel v pondělí bylo zavřeno, takže jen zvenčí.

Zašli jsme aspoň do Literární pagody (Van Mieu), což je historický komplex první univerzity ve Vietnamu – klidné místo plné bonsají a stél, vstupné bylo asi 30 000 VND.

Noční autobus do Sapy

Na večer jsme se sbalili a taxíkem (Grab, velmi levný způsob dopravy po městě) dorazili na nástupní místo našeho nočního autobusu do Sapy. Zvolili jsme sleeping bus – lůžkový autobus s pololežícími sedačkami (tentokrát jsme to tak chtěli 😀 ). Jízdenky jsme koupili online předem za 350 000 VND/os. (cca 350 Kč). Autobus vyjel z Hanoje kolem 22:00. Taky docela zážitek: místo klasických sedadel lehátka ve dvou řadách nad sebou, člověk dostal deku a mohl se natáhnout. Pro vyšší postavy (čti všechny Evropany) to bylo trochu stísněné, ale dalo se. Cesta do Sapy trvala asi 6–7 hodin. Usínali jsme za houpavé jízdy, sledovali dopravu a doufali, že se ráno probudíme (uprostřed hor). 

Tip: Noční přesun ušetří čas i peníze za ubytování. Pokud ale nespíte rádi v pohybu cest, existuje i noční vlak z Hanoje do Lao Cai (město pod Sapou) s lůžkovým vozem – je pohodlnější, ale trvá déle (8–9 h) a stojí kolem 20 USD. 

Den 5: Sapa a okolní vesnice na motorce (Ta Phin, Sin Chai, Giang Ta Chai)

Do Sapy jsme dorazili brzy ráno ještě za šera, lehce mžilo a bylo chladno, kolem 10 °C – výrazný rozdíl oproti Hanoji. Autobus nás vyložil poblíž centra, téměř přímo u našeho penzionu. Majitel nás nechal časně ubytovat a my si na chvíli ještě zdřímli v opravdové posteli. Po snídani (banánová palačinka a vietnamský čaj – mňam!) jsme vyrazili objevovat krásy severních hor.

V Sapě, stejně jako v mnoha jiných koutech Vietnamu, je nejlepším způsobem, jak se dostat k těm nejkrásnějším místům, půjčit si skútr nebo motorku. My si skútr (cca 150 000 VND na den) zařídili přímo v našem homestay a plná nádrž za 70 000 VND nám stačila na celý den ježdění. Vyfasovali jsme dvě helmy, mapku okolí a mohli vyrazit. Naším dnešním cílem bylo navštívit okolní etnické vesnice a ty nejkouzelnější vyhlídky.

Ta Phin

Prvně jsme zamířili do vesnice Ta Phin, asi 12 km od Sapy. Cesta byla úzká, klikatá a vedla do kopce, takže jsme jeli opatrně. Ta Phin je domovem etnika Red Dao (Červení Dao) – známí svými červenými šátky na hlavách a bylinnými lázněmi. U vjezdu do vesnice (kde jsme zaplatili symbolické vstupné asi 40 000 VND) nás uvítaly místní ženy. Prošli jsme si vesnici, navštívili ruiny starého francouzského kláštera zarostlého mechem a vyrazili dál. 

Typický pohled na terasovitá rýžová políčka v okolí Sapy. V březnu, ještě před hlavní sezónou pěstování rýže.

Sin Chai

Z Ta Phin jsme se vrátili zpět kolem Sapy a pokračovali na druhou stranu k Sin Chai. Cesta do vesnice byla místy blátivá, ale náš skútr si s ní poradil. Tahle vesnička leží pod horou Fansipan a obývají ji převážně Hmongové. Na rozdíl od turistické Cat Cat, kam zamíříme za pár dní, je Sin Chai klidnější a méně navštěvovaná – vlastně jsme tam byli úplně sami. Místní děti nám mávaly, kolemjdoucí se s námi dávali do řeči, a bylo vidět, že se o nás opravdu zajímají. Narazili jsme tu i na malou kavárničku (čti boudu s cedulí „coffee“), kde jsme si dali tu jejich, vietnamskou. I když to spíše připomínalo provizorní stavbu než skutečnou kavárnu, výhled na pasoucí se bůvoly a okolní nádherná panoramata celý zážitek povýšily na zcela nezapomenutelný. 

Další vesnice v okolí Sapy

Odpoledne jsme vyrazili ještě směrem do údolí Muong Hoa, kde jsou další etnické vesnice. Po cestě jsme zastavili u vyhlídky, odkud byly vidět slavné Terasy v Lao Chai a Ta Van (tam plánujeme pěší túru zítra). Zamířili jsme až k vesnici Giang Ta Chai, obklopené bambusovým lesem. Odtud vede pěší trasa přes zavěšený most k vodopádu, který jsme chtěli vidět. Nechali jsme skútr u cesty a šli kousek pěšky – ani jsme se nenaděli a byli u něj. 

Navečer jsme se vrátili do Sapy. Zašli na naši oblíbenou pho ga (kuřecí polévku) a šli spát. První den v Sapě byl skvělý. Díky skútru jsme stihli navštívit tři vesnice a viděli opravdový život místních kmenů, což byl rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků z Vietnamu.

Den 6: Sa Pa – Fansipan a vodopády v průsmyku O Quy Ho

Den šestý patřil zdolání Fansipanu, nejvyšší hory Vietnamu (3 143 m n. m.), často přezdívané Střecha Indočíny. Na pěší dvoudenní výstup jsme si netroufli (vyžaduje průvodce a dobrou kondici), takže jsme zvolili pohodlnější srabáckou variantu – lanovku. Z centra Sapy jsme se k dolní stanici lanovky Sun World Fansipan Legend dostali pěšky cca za 15 minut (alternativně tam jezdí z města i krátká ozubnicová železnice, ale tu jsme vynechali. Už tak jsme se cítili poněkud zahanbeně). Zpáteční jízdenka na lanovku nás vyšla na 850 000 VND/os. (cca 800–850 Kč, ano lanovka je poměrně drahá záležitost). Cesta nahoru trvá 15 minut a překonává obrovské převýšení. Výhledy z kabiny byly naprosto ohromující, a i když mě trochu děsily, vědomí, že lanovku postavila renomovaná rakousko-švýcarská firma, mě naopak uklidňovalo.

Na vrcholku Fansipanu

Nahoře u horní stanice (cca 2 800 m) nás přivítal chlad v podobě 5 °C a bohužel i mraky. Zbytek cesty na samotný vrchol vede po schodech cca 600 metrů (nebo lze využít krátký výtah za další poplatek, ale my šli pěšky – opravdu!). Výstup nám zabral přibližně 20 minut – neustále jsme se zastavovali a vychutnávali si krásu soch a chrámů, které lemovaly cestu, dýchalo se překvapivě dobře. Na samotném vrcholu Fansipanu stojí slavný trojúhelníkový štít s označením nadmořské výšky, u kterého se všichni fotí. Fotku jsme samozřejmě nemohli vynechat ani my. 

Dolů jsme sjeli lanovkou kolem poledne. Krátce po našem sjezdu se prý viditelnost zhoršila, takže jsme měli kliku. Dole jsme si dali oběd – polévku phở (ano, zase! nemůžeme se jí totiž nabažit). Odpoledne jsme sedli opět na skútr a vydali se směrem na severozápad od Sapy po silnici DT4D k dalším přírodním krásám. Cílem byly dva známé vodopády v průsmyku O Quy Ho: Stříbrný vodopád a vodopád Lásky.

Stříbrný vodopád (Thac Bac)

Vodopád se nachází asi 12 km od Sapy. Už z cesty jsme viděli bílý proužek vody padající z výšky. U parkoviště jsme zaplatili vstupné 20 000 VND (asi 20 Kč) a po pár schodech se ocitli přímo u vodopádu. Je vysoký kolem 200 m a voda padá s hukotem. Zdrželi jsme se zde jen krátce – je to spíš rychlá zastávka, kaskády jsou krásné, ale žádná další procházka kolem není.

Vodopád Lásky (Thac Tinh Yeu)

Tento vodopád leží asi 1 km od Stříbrného směrem na průsmyk a je ukrytý v lese v národním parku Hoang Lien. U odbočky jsme zaplatili vstup 70 000 VND/os. (70 Kč) a vydali se pěšky džunglí k vodopádu (asi 20 minut chůze mírně z kopce po hezké cestě). Cestou jsme potkávali horské květiny, borovice a zurčící potok. Vodopád Lásky je nižší, ale širší – padá do přírodního jezírka, kde se podle legendy zamilovala víla do smrtelného chlapce – odtud ten název. Byli jsme tam úplně sami, obklopeni romantickou scenérií, chybělo snad jen pokleknout.

Cestou zpět se nad průsmykem O Quy Ho rychle stahovaly mraky a při průjezdu jsme neviděli ani na 10 metrů. Proto jsme se do Sapy vraceli s maximální opatrností.

Zvažujete výstup na Fansipan pěšky? V březnu to možné je, ale musíte si najmout průvodce ~70 USD/os. a připravit se na náročný dvoudenní trek džunglí s přespáním v základním kempu. Lanovka je sice drahá, ale vyveze vás za pár minut. My pěší výstup oželeli – šetřili jsme nohy a čas na další zážitky.

Den 7: Sapa – trek do Cat Cat Village a návrat do Hanoje

Náš poslední den v Sapě jsme věnovali pěšímu výletu do vesnice Cat Cat a následně přesunu zpět do Hanoje. Ráno jsme zabalili batohy, nechali je zatím v penzionu a nalehko vyrazili po silnici z kopce dolů ke Cat Cat Village. Tahle vesnička kmene Black Hmong leží jen 2 km od Sapy a je nejnavštěvovanější (takový skanzen). U vstupu do vesnice jsme si koupili vstupenku 90 000 VND/os. (cca 90 Kč), kterou kontrolují turnikety. Už to napovídá, že Cat Cat je dost turistická, ale i tak jsme ji chtěli vidět.

Do vesnice se sestupuje po schodech okolo stánků s barevnými látkami, suvenýry a občerstvením. Místní Hmongové tu chodí v krojích a občas „hrají divadlo“ pro turisty. Jsou tu k vidění například ukázky tance nebo mletí rýže tradičním způsobem. Ano, je to komerční, ale prostředí vesnice je nádherné. Protéká tudy říčka, můžete si půjčit vor a pádlovat k malému romantickému vodopádu Tien Sa, za nás parádní aktivita! Je tu i spousta instagramových spotů – visuté bambusové mostky, obří houpačka s výhledem na rýžové terasy, a dokonce i půjčovna místních krojů, ve kterých se můžete vyfotit. 

Cat Cat vs. autentické vesnice? Pokud hledáte autentický zážitek, raději si dejte trek do odlehlejších vesnic (např. Ta Van, Ban Ho, Sin Chai). Cat Cat je turistický skanzen, ale zase snadno dostupný a fotogenický. Nám se i přes davy líbil – je to prostě jiný zážitek než předvčerejší prázdné Sin Chai. Ideální je přijít hned ráno, než dorazí zájezdy – což my udělali a do 10 hod. to šlo.

Zpět do Hanoje

Po výšlapu zpět do Sapy jsme zašli na kávu a pro bágly. Odpoledne kolem 15:00 jsme měli objednaný autobus zpět do Hanoje. Tentokrát jsme jeli denním spojem (klasický sedačkový autobus, ale pohodlný, tzv. VIP 28 míst). Jízdenka stála cca 300 000 VND. Sice to trvalo o něco déle než v noci (cesta zabrala asi 6,5 hodiny kvůli provozu), ale mohli jsme pozorovat na okolní scenérie – hlavně na údolí u Lao Cai a krasové kopce po cestě na dálnici.

Do Hanoje jsme přijeli kolem 21:30. Tentokrát jsme zvolili hotel poblíž letiště Noi Bai, protože nás hned druhý den čekal let do středního Vietnamu. Ubytovali jsme se v hostelu nedaleko terminálu (200 Kč/os.) a konečně se pořádně vyspali.

Den 8: Přelet do Da Nang – na pláži u Jihočínského moře

Brzy ráno jsme nasedli na letadlo z Hanoje do Da Nangu. Letenky s VietJet Air jsme pořídili asi měsíc předem za skvělou cenu 1 100 000 VND na osobu (cca 1 100 Kč), včetně 20 kg odbaveného zavazadla. Let trval pouhou hodinu. Když jsme kolem 9:30 přistáli v Da Nangu, přivítal nás teplý mořský vzduch, teplota kolem 23 °C a skrz mraky se zrovna prodíralo azurové nebe – úplně jiný Vietnam, než na jaký jsme byli doposud zvyklí.

Z letiště v Da Nangu jsme popojeli taxíkem do hotelu u pláže My Khe Beach. Ubytování bylo opět velmi fajn a za hubičku. Jen co jsme vybalili, vyrazili jsme k moři, kde jsme strávili celé odpoledne. 

Centrum města Da Nang

Večer jsme se vydali do centra Da Nangu, k řece Han. Nejznámější atrakcí je zde Dračí most (Dragon Bridge) – moderní most ve tvaru zlatého draka, který překlenuje řeku a měří 666 metrů. Každou sobotu a neděli večer chrlí most oheň a vodu, což jsme bohužel časově netrefili (bylo pondělí). Ale i tak byl krásně nasvícený a okolní promenáda žila – pouliční umělci a stánky s jídlem byli na každém kroku. Da Nang na nás působil moderně a uvolněně, skoro evropsky – široké bulváry, méně chaotický provoz než v Hanoji, a všude blízko na pláž.

Na malou chvíli celebritami

Největší atrakcí ve městě jsme ale nakonec byli my dva. Náhodou jsme narazili na pouliční divadlo, které nás zaujalo, a chvíli jsme ho sledovali. Netrvalo dlouho, a najednou jsme na sebe strhli veškerou pozornost místních. Tajně si nás fotili. Nakonec už mobily ani neskrývali. Fotili se s námi děti, mladí, staří, celé rodiny – na divadlo už nikdo nekoukal. Snažili se s námi komunikovat posunky nebo velmi základní angličtinou, což mě hrozně bavilo. Bylo to moc milé — dodnes ale nechápu, proč o nás byl takový zájem. Jako bychom byli první Evropané, které tam kdy viděli.

Den 9: Da Nang – Pagoda Lady Buddha a mramorové hory

Probudili jsem se do dalšího slunečného dne a měli v plánu prozkoumat pár míst v okolí města. Proto jsme si znovu půjčili skútr (v hotelu za cca 120 000 VND na celý den) a vyrazili asi 10 km cestou podél pobřeží nahoru na Son Tra. U pagody Linh Ung tu stojí ikonická obří socha Lady Buddha (Bodhisattvy milosrdenství), kterou jsme zkrátka museli vidět. Areál pagody byl moc hezký, udržovaný, navíc se vstupem zdarma, což nás mile překvapilo. 

Socha Lady Buddhy je 67 metrů vysoká bílá socha, která dohlíží na celé město – viděli jsme ji už z pláže. Zblízka byla vážně impozantní. Uvnitř sochy je malý chrám, kolem ní jsou krásné zahrady s bonsajemi a stúpy. Kromě Lady Buddhy jsme obdivovali i výhledy – pod námi se třpytil oceán, v dálce panorama Da Nangu a za námi džungle Son Tra, kde žijí i opice a bůh ví, co ještě.

Marble Mountains

Po spirituálním zážitku u pagody jsme se vydali zpět a zamířili na jih od města k Mramorovým horám (Marble Mountains, vietnamsky Ngu Hanh Son). Je to pět skalnatých vrcholků kousek za Da Nangem, proslulých posvátnými jeskyněmi a chrámy. Kolem poledne jsme dorazili k hlavní hoře Thuy Son. Parkování stálo 10 000 VND a vstupné na Marble Mountains 40 000 VND/os. (asi 40 Kč). Můžete buď vyjít po schodech, nebo si připlatit 15 000 VND za výtah, který vás vyveze nahoru.

Nahoře jsme strávili asi 2 hodiny prozkoumáváním komplexu jeskyní a pagod. Místo se nám moc líbilo, bylo úplně jak z dobrodružného filmu – ve skále vytesané schody nás prvně zavedly do jeskyně Huyen Khong, kde dopadal sluneční paprsek stropním otvorem přímo na sochu Buddhy, vypadalo to opravdu magicky. Další jeskyně (Tang Chon) působila mnohem temněji, byla plná oltářů, květin a všude se vznášela vůně zapálených tyčinek.

Zajímavost: Každá z pěti mramorových hor nese jméno jednoho živlu: voda, dřevo, oheň, kov a země. Na tu největší (Thuy Son, tedy vodní horu) mohou turisté, ostatní jsou menší a nepřístupné. Kolem nich se rozléhají vesnice s dílnami mramorových soch. Původní mramor se tu už netěží, aby se skály zachovaly, kámen na výrobu se teď proto dováží. 

Da Nang jsme si užili, ale bylo čas se rozloučit. Zítra už nás čeká přesun do historického Hue, takže balíme plavky a oprašujeme průvodce po památkách.

Den 10: Přesun do Hue – císařská historie Vietnamu

Hned ráno jsme nasedli na bus, který nás zavezl přímo do srdce města Hue. Ubytovali jsme se v hotelu poblíž Parfémové řeky (Song Huong), která městem protéká, a hned na to vyrazili za historií. Hue bylo totiž hlavní město dynastie Nguyen a stále tu stojí impozantní císařská Citadela. 

Vstupné do císařského města je 200 000 VND/os. (cca 200 Kč) a platí na celý komplex. Citadela Hue je vlastně město ve městě, obehnané zdmi a vodním příkopem. Uvnitř jsme strávili bez průvodce asi 2,5 hodiny.

Obdivovali jsme Ngo Mon Gate – monumentální bránu s pětipatrovým pavilonem, odkud císař vyhlížel návraty vojsk. Prošli jsme Trůnní sál Thai Hoa s nádhernými zdobenými sloupy, nahlédli do královských divadel a císařských zahrad. Část komplexu je bohužel v ruinách (Hue utrpělo ve válkách), ale mnoho budov se opravuje. I tak na nás dýchla atmosféra starých časů. Nejvíc se nám líbil Dům mandarínů s malbami a jezerem plným leknínů. 

Častá otázka: Jak dlouho si nechat na Citadelu v Hue? Minimálně 2–3 hodiny, areál je rozlehlý (~520 ha)​ a je fajn nikam nespěchat. My tam byli skoro 3 hodiny a nestihli jsme projít vše úplně detailně. Pokud jste milovníci historie, zůstaňte klidně celý den.

K večeru jsme opustili citadelu a vyrazili k Parfémové řece, kde na nás čekal nádherný západ slunce. Po večerní procházce městem jsme si zašli na výbornou večeři a pak šli spát – druhý den nás čekal výlet po okolních hrobkách císařů.

Den 11: Hue – královské hrobky Tu Duc, Dong Khanh a Minh Mang

Probudili jsem se do horkého dne, půjčili motorku a vydali se objevovat královské hrobky rozeseté okolo Hue.

Hrobka Tu Duc

Naší první zastávkou byla hrobka císaře Tự Đuca, asi 5 km jihozápadně od centra. Tento skromný komplex navrhl sám císař, ještě před svou smrtí a trávil zde celé dny psaním básní a posloucháním hudby – očividně zvládal work-life balance lépe než většina z nás v 21. století.

Hrobka Dong Khanh

Hned vedle Tu Duc tomb se nachází menší hrobka Dong Khanh – místo, kam skoro nikdo nezavítá (což je Vietnamu docela vzácnost). Postavená na přelomu 19. a 20. století, představuje zajímavý mix východní a západní architektury. Zde nás nejvíc zaujala síň s oltářem, zdobená barevnými mozaikami.

Hrobka Minh Mang

Na závěr jsme si nechali hrobku císaře Minh Manga (asi 8 km od té předchozí). A musím říct, že zrovna tenhle areál nás ohromil úplně nejvíc! K hrobce vede dlouhá cesta skrz trojitou bránu, nádvoří a jezírka plná karasů. U vstupu vám dokonce dají krmení, které těm hladovým rybkám můžete hodit. Moc hezký zážitek. 

Hồ Thủy Tiên: opuštěný aquapark v Hue

Odpoledne jsme se vrátili do města a protože nám zbyl čas, rozhodli jsme se navštívit ještě jednu specialitu města Hue – opuštěný vodní park Thuy Tien. Tenhle zábavní park leží asi 8 km jihozápadně od Hue a stal se legendou mezi cestovateli, co mají rádi urbex. Oficiálně je zavřený, ale dá se dostat dovnitř. Park plný tobogánů a skluzavek tu pomalu pohlcuje džungle. Dokonce je zde i delfinárium nebo simulátor vesmírné lodi, ale úplně největším lákadlem je jednoznačně velký drak na jezeře, v němž se nachází množství krásných akvárií.

Park byl vybudován v roce 2004 (za nekřesťanské peníze) s myšlenkou, že do města přivede turisty. O dva roky později ho zavřeli pro nezájem a paradoxně je teď navštěvovanější, než kdy dřív. Není se čemu divit, místo má ohromnou atmosféru!

Den 12: Z Hue do Hoi An – kouzlo starého města

Dopoledne jsme sbalili kufry a opustili Hue. Do Hoi Anu jsme dorazili po poledni a rovnou se šli ubytovat. Opět jsme vybrali velmi levný homestay penzion, pár minut pěšky od historického centra, takže jsme to měli všude blízko. Městečko na nás hnedka zapůsobilo – klidné uličky, žluté omítky starých domů, papírové lampiony zavěšené všude, kde šlo a spousta krejčovství a kavárniček. Po zabydlení (čti hození krosen do skříně) jsme okamžitě vyrazili na průzkum. 

Hoi An: co vidět

Město má spoustu assembly halls (shromaždišť čínských komunit), starých domů a pagod. Před starou čtvrtí se oficiálně prodává vstupenka za 120 000 VND, která platí 24 hodin a umožňuje vstup do 5 libovolných památek. My si ji koupili a navštívili za ni například Čínskou shromažďovací halu Fujian s nádhernou zahradou a draky, starý dům Tan Ky z 18. stol. s dochovaným nábytkem, a samozřejmě také Japonský krytý most – ikonickou památku Hoi Anu, kterou najdete i na vietnamské bankovce. Tento malý zastřešený most, spojující dvě části starého města, postavili japonští kupci v 16. století a dle místní legendy měl zkrotit bájného draka ukrytého pod zemí, jehož pohyby měly vyvolávat otřesy a záplavy.

Hoi An je doslova rájem krejčích a švadlen. Na každém rohu tu najdete malé dílny, kde vám ušijí šaty, oblek nebo košili na míru, přesně podle vašich představ. Stačí si vybrat látku, barvu a střih, a do druhého dne máte hotovo, navíc za zlomek evropských cen.

Město lampionů

Večer se Hoi An proměnil v pohádkové město plné lampiónů. Uličky se rozzářily tisíci barevných světýlek, po řece Thu Bon pluly lampiony, které pouštěli turisté z malých loděk. My si sedli na večeři do restaurace u řeky a užívali si tu kouzelnou atmosféru. Po večeři jsme vyrazili na noční trh, nakoupili pár dárků (namalované lucerničky, čaj, koření a samozřejmě magnetky pro celou rodinu) a nakonec si také loďku pronajali. Turistické? Rozhodně. Ale neskutečně romantické.

Město Hoi An je ozdobené stovkami barevných lampionů. Každý večer se historické centrum promění v kouzelné místo – trhy, světýlka a pouštění lodiček po řece vytváří úžasnou atmosféru.

Den 13: Výlet do chrámového komplexu My Son

Další den se nesl v duchu dávné historie – vyrazili jsme do chrámového komplexu My Son, staršího než císařské město v Hue. Jde o pozůstatky hinduistických svatyní království Champa, ukryté v džungli asi 40 km od Hoi Anu. Tentokrát jsme zvolili fakultativní výlet minibusem za 300 000 VND/os. (v ceně doprava a průvodce, vstupné jsme platili zvlášť).

Po asi hodinové cestě jsme dorazili k areálu, kde nás přivítaly zvuky tradiční chamanské hudby a tanečnice v barevných kostýmech. Poté nás vzal průvodce na procházku skrz ruiny, které bývají často přirovnávány k malému Angkor Watu. Zachovalo se tu několik věžových chrámů z červených cihel ze 7.–13. století. Některé jsou poškozené (americké bombardování za války bohužel zasáhlo i toto místo), ale několik věží zdobených reliéfy bohů a tanečníků pořád stojí. Bylo to magické, ale jestli sem pojedete, nezapomeňte repelent a vodu – bez nich to v tom vlhku nejde.

Častá otázka: Stojí My Son za návštěvu, pokud už jste viděli Angkor nebo jiné velké komplexy? My Son je menší a méně zdobný než Angkor, ale má své kouzlo. Leží v krásném údolí a není tak přeplněný. Pro nás, co jsme Angkor ještě neviděli, to byl úžasný zážitek.

Den 14: Návrat do Da Nang – poslední vietnamské dobrodružství

Ráno jsme se rozloučili s malebným Hoi Anem a vyrazili zpět do Da Nangu. Do města jsme jeli lokálním žlutým autobusem č. 1, který jezdí každých 30 minut a jízdenka stojí jen 30 000 VND. Cesta trvala asi hodinu a půl a nabídla nám dechberoucí výhledy na krajinu i běžný život mimo turistické zóny. Odpoledne jsme si naposledy půjčili motorku a zamířili na pláž My Khe. Večer se prošli po rušných ulicích města a dali si to nejlepší phởčko, jaké jsme tu měli.

Den 15: Odlet z Vietnamu – Hẹn gặp lại, Viet Nam!

Dopoledne jsme zamířili na letiště Da Nang a odletěli přes Bangkok zpět domů. V hlavě jsme si rekapitulovali náš vietnamský roadtrip: za 15 dní jsme zvládli projít (snad všechny) rušné ulice Hanoje, plavit se mezi útesy Ha Long Bay, brodit se džunglí v Ninh Binh, spát v nočním autobuse, pít kávu s Hmongy v Sapě, stanout na střeše Indočíny, procházet se císařskou zakázanou zónou v Hue, obdivovat sochu Lady Buddhy v Da Nangu, smlouvat na tržišti v Hoi Anu i objevovat prastaré chrámy My Son. Byla to jízda plná zážitků, vůní koriandru, troubení motorek a setkání s úžasně milými lidmi.

Vyplatilo se cestovat na vlastní pěst a low-cost? Rozhodně! Loučíme se s Vietnamem a říkáme si: „Hẹn gặp lại, Viet Nam!“ – Na shledanou, Vietname!

Pokud máte ještě chvilku, budu ráda, když se podíváte na naše střípky z Vietnamu na YouTube, nebo mrknete na další dobrodružství.

S láskou

 

ze Spolu na cestách